Hned první den způsobuji chaos :))
Mám pick-up v 7:45 a jede se mnou nějaká Jasmine, kterou ještě neznám.
Stojím před hotelem nastoupenej včas, dokonce o pět minut drív. Stojí tam hromada mikrobusů a marockých řidičů, co mají nakládat štáb. Je to zároveň první natáčení den “Prince of Persia”, takže se auty rozvážíme na různá místa, někdo na plac (hodinu a půl do hor za město) a někdo do kanclu. Mezi kancelářské patřím já, takže to budu mít údajně jen asi 15 minut jízdy autem. Ze všech těch aut, co tam stojí, jsme tedy jediný vůz, který pojede do kanclu.
Asi vypadám opět dost zoufale, možná jsem si zapomněl sundat masku z předchozího dne cestování letadlem. Přibíhá ke mě maročan a ptá se mě jestli nejsem Richard Groove, kterého má naložit a odvézt. Tak mu vylekaně, ale pořád s klidem odpovídám, že nejsem Richard, že jsem ten a ten, a že jedu do produkce. Zvolil jsem pomalou, srozumitelnou anglictinu. Maročan poté, co jsem na něho promluvil více jak tři slova, totálně zazmatkuje a nutí mě k němu do auta. Já se zdráhám a stále pomaleji zdůrazňuji, že nejsem Richard Groove, a že tu čekám na jiný auto, a že jedu do produkce společně s Jasmine. Ten chudák si vůbec neví rady, protože mu nechci jednoduše nastoupit do auta, nehodlám změnit identitu na Richarda Groove, a ke všemu na něj stále hovořím více jak třemi slovy v řeči, ve které se ztrácí - on má přece za úkol naložit a odvézt a já mu to takhle kazím. Školní a dost lámanou francouzštinou se mu tedy snažím znovu objasnit, oč mi vlastně jde. Čemuž krásně porozuměl, udělal mi tím velkou radost. Ale jen na chvíli. Druhá fáze spočívala v tom, že se mi snažil znovu pomoct (všechna čest) a začíná někam telefonovat. Arabština mi hodně připomíná “chrchlání”, takže když hovoří, říkám, že chrchlají. Někam tedy telefonuje, já se pomalu vzdaluji z jeho dosahu za jeho zády, abych unikl ze spárů šílence a chci si najít svůj minivan sám. Jdu tedy k vozovému parku před hotelem. Přichází mi naproti maročan, který říká “Hi I’m Ahmed....” (jiný Ahmed než co mě vezl z Casa do Marakeše den před tím). V tom samém okamžiku přibíhá první Maročan a huláká na tohohle Ahmeda, že mě má odvézt. Takže Ahmed mě odvádí k minivanu a já mu ještě cestou stačím pomalu francouzsky říct, že je ale nutné počkat ještě na Jasmine, která přijde každou chvíli, a že ta jede s námi také. První Maročan ale stále pokračuje v telefonátu, načež se ještě znovu zeptá Ahmeda něco v arabštině, ale je z toho srozumitelné, že si ujasňuje jméno toho chlápka “Ahmed nebo Ahmeaziz!!??” Ten mu odpoví, že Ahmedaziz a pak asi něco říká jako že mu ale běžně říkávají Ahmed. Já stále netuším, co se to tam vlastně pořádně děje :)), ale začínám pociťovat, že mě ten chaos docela začíná bavit. Sbíhá se zbytek řidičů k Ahmedovi, jakoby ho začínají bránit, tamten první na ně na všechny křičí, já se stahuji do ústraní. Přitom jde v důsledku jen vlastně o to, že moje auto tam ještě není, a že já jsem si dovolil přijít o pár minut dřív. To vlastně asi vyvolalo ten celý chaos. Nakonec přijel náš minivan, přišla i Jasmine, nasedáme a odjíždíme.
Kanceláře jsou tu na dost slušný úrovni, až jsem se překvapil jejich sofistikovaností. Mnohé věci, kterých usilovně se snažíme třeba dostát na Barrandově, tu fungují s naprostou samozřejmostí.
Čaj Tuaregů
před 17 lety