Jeden člen štábu se mě přišel v 17:30 zeptat, jestli letadlo, které mělo na marakešské letiště sednout v 17:25 přiletělo včas a nebo mělo zpoždění। Tím měl přiletět nějaký známý právě toho člověka, co se mě na to přišel ptát.
Takže - vytáčím číslo a volám informace na letišti Menara v Marakeši. Někdo to zvedne, mluví jen arabsky, já se snažím francouzsky zeptat, jestli dotyčný mluví anglicky, přičemž se dozvídám, že mluví sice anglicky, ale nemá přistup k počítači, a že je to jediná osoba, co hovoří v tuto směnu na letišti anglicky. Takže mi tahle osoba vysvětluje, že musí teď položit sluchátko a jít se podívat někam, kde je někdo u počítače a zjistit status toho patřičného letu. Tak čekám, čekám, stále čekám, až po asi 5 minutách přijde zpátky k telefonu a ptá se mě znovu na všechny detaily letu - odkud to letí, v kolik to mělo sednout a jaký je číslo letu. Tak to celý znovu vypapouškuju, on mi opět vysvětlí celou tu situaci jak se musí jít někam podívat, jak nemá ten přístup k počítači a jak je to jediná osoba mluvící anglicky na celém letišti v tu danou směnu. Já ho ujištuji, že to chápu, a že si jeho vstřícného a laskavého přístupu velice cením. Po dalších asi pěti minutách, kdy už mám spocené ucho a kdy i dotyčný člen štábu, co mě přišel požádat o jednoduchou laskavost, začíná lehce podupávat nohou, se k telefonu vrací moje letištní anglicky mluvící marocká spojka, a s překvapením se mě ptá, jestli jsem si jistý, že volám na správné letiště, že volám na letiště v Marakeši, a jestli jsem třeba nechtěl volat letiště v Casablance. Tak spojku ujišťuji, že opravdu chci volat a volám správně letiště Menara v Marakeši. To už mi ale začínají blikat před očima mžitky a ztrácím trpělivost. Opět jsem tedy spojkou ujištěn, že se podívá, ale že musí odejít, protože nemá přístup k počítači a že je jediná anglicky mluvící osoba toho času na letišti na dané směně.
To už je asi 17:55. Rozhoduji se, jestli to celé nevzdát. Letiště není tak daleko od kanceláří, jen asi 10 minut jízdy. NAČEŽ - do dveří za mými zády vchází osoba, která na tom letu byla a kvůli které celou tu telefonickou eskapádu podnikám - vchází a zdraví “nazdáááár, tak jsem tady”.
Tak já si počkám, až přijde znovu k telefonu moje letištní marocká spojka, a když se mi ohlásil, že už našel počítač, ale že teď tam nikdo není, a že tedy musím ještě chvilku počkat, až někdo přijde a bude se moct podívat, tak jsem mu s radostí oznámil, že už to hledat nemusí, že mu naopak teď já můžu potvrdit, že to letadlo sedlo o pět minut dřív.
Začíná mě to tu dost bavit :))
Čaj Tuaregů
před 17 lety