Doprava
Už jsem předeslal v minulém blogu, že semafory tu mají zvláštní význam oproti evropskému pojetí. Mají za úkol spíš přibrzdit jezdce, ale určitě ne je úplně zastavit. Pokud svítí zelená a má naskočit červená pro přibrždění dopravy, naskakuje po zelené oranžová, která má poměrně dlouhý interval, asi aby měl jezdec možnost přibrzdit nebo naopak ještě spíš šlápnout na plyn a dojet provoz. V opačném případě, když má po červené naskočit zelená, děje se tak bez mezistupně oranžové - zelená naskočí ihned, což v praxi znamená, že všichni účastníci provozu začnou troubit na povozy před sebou, protože je potřeba na sebe patřičně upozornit.
Velmi častým jevem je i to, že když je na semaforu červená, ale přitom se na křižovatce zrovna nic neděje a prakticky je možné pokračovat bez problémů v jízdě, řidič šlápne na plyn a bez ohledu na červenou pokračuje dál křižovatkou po svém směru jízdy.
Teoreticky tu prý existuje pravidlo pravé ruky, tedy přednosti zprava - ovšem v praxi to spíš nefunguje, protože k přibrždění sice dochází, ale pakliže jezdec vpravo nezareaguje patřičně svižně, je smeten proudem zleva projíždějících povozů.
Termínu povoz používám záměrně, protože tady se na komunikacích jezdí koňmo, na povozech tažených osly nebo se tu dá vést i nějaká ta koza na provazu a podobně. O mopedech to platí také. Cyklisty nevyjímaje.
Ty tu sice existují, jsou však sotva viditelné, a vlastně spíš nemají za úkol oddělovat jednotlivé pruhy od sebe, ale spíše jsou tu pro “zábavu” řidičů, kteří si trénují, jestli umí řídit povoz tak, že se trefí přesně na prostředek čáry. Z dvouproudých poměrně širokých bulvárů se tak stávají krásně průjezdné čtyřproudé komunikace.
Pokud vedete kolo nebo nepojízdnou motorku, je nejlépe zvolit si chůzi v protisměru, aby si vás účastníci provozu lépe všimli a mohli se vám vyhnout = v případě, že byste vedli nepojízdné kolo či moped po směru jízdy, může se stát, že vás okolní projíždějící smete z vozovky.
zde neplatí už vůbec žádná pravidla = snad jen jedno, kdo dřív a rychleji vjede, vyhrává a pokračuje v jízdě.
Vozy bey klaksonu by se v Maroku asi jen těžko prodávaly. Troubí se tu v různých situacích = buď upozorňujete povoz před sebou, že jste za ním a hodláte předjíždět. Troubíte vždy, když chcete, aby vás vůz před vámi pustil, nevjížděl vám do cesty, pokud se tak stane, opět se troubí a lá “co sis to dovolil vjet mi do cesty”, což většinou doprovázejí posunky rukou řidiče vytaženou z okénka, případně prá prohozených slov jejichž překlad raději ani nechci znát (soudě podle reakce zúčastněné protistrany).
Možná to patří mezi zakotvené tradice - řidiči, kteří se potkají náhodou cestou a znají se jakkoliv navzájem, se zařadí vedle sebe tak, aby mohli prohovořit několik zdovřilostních vět, naprosto bez ohledu na to, koho v autě vezou.
Policie při řízení dopravy je tu jen jako vtipný doplněk dopravního provozu. Obvykle zapříčiní zvýšenou nervozitu účastníků provozu tím, že jim do jinak zaběhnutého rituálu jízdy vnáší řád a tím pádem chaos a zmatek.
Respekt z policie, ne však z té dopravní, je tu ovšem obrovský na druhou stranu a dalo by se říct, že je tento stát spíš policejním státem.
Celkově by se to dalo shrnout do jednoho slova - N’SHALLAH :)
